Druhé letošní Kozlovice …

… aneb čtvrtý závod sezóny 2026

I když se počasí všemožně snažilo nám trať v Kozlovicích zavlažit, promočit a udělat z ní vodní kanály pro jízdy lodiček, nakonec se trať ukázala jako výborně sjízdná, dokonce se z ní po obědě začalo nepříjemně prášit – takže, Kozlovičtí, příště to chce zalévat pečlivěji, postupně a minimálně čtrnáct dní předem … :-).

Tentokrát se konečně uráčil přijet si zazávodit i Aleš, dokonce přijel do Kramolína už v pátek (a přivezl s sebou moji ženu a svého psa, já na chalupě řádil už od oběda), večer jsme příjemně poseděli, opekli buřtíky a pokecali, jen můj pokus Aleše opít tak, aby v sobotu jezdil pomalu se moc nepovedl, očividně to dopadlo spíše naopak, podařil se mu životní výsledek (o tom pak dále), už nevím, co s ním mám dělat … 🙂

V sobotu jsme vyrazili do Kozlovic (Hani zůstala v Kramolíně a měla na starosti Fida) a tam jen zírali, kolik závodníku (a jeden gulášový příživník) se tentokrát sešlo, zatím největší účast – 27 pilotů čtyřkolek a 7 pilotů dvoukolek (tedy 27 aktivních pilotů), prostě paráda, jen tak dál. Že by se v RC ZC začalo blýskat na lepší časy? Jen ještě získat nějaké ty pořadatele, to by pak byl naprostý ideál …

Na šejkdaun byla trať ještě docela vlhká (a hlína zalepovala drážky v gumách), ale do startu oschla a byla naprosto ideální – držela, nelepila se a neprášila … RZty nataženy tradičně křížem krážem Kubíkovic zahradou, žádná zrádná místa nepřibyla, jen mostíky byly při sjezdech krapet kolmé a čumáčky našich miláčků dostávaly při sjezdu po hubě …

Všechno standartně šlapalo jak na drátkách, jen, bohužel také standartně, se objevovaly problémy v měření časů – první, již déle trvající představují startovací hodiny, které při oteplujícím svitu sluníčka odmítají pracovat a nulují se. Takže hádejte, kdo je dostal na opravu? Ano, ano, mám je u sebe a musím se na ně někdy podívat – pořadatelé mají naštěstí náhradní, takže startovní procedury mohly v pohodě pokračovat … Druhým, bohužel podstatně důležitějším problémem je potíž se zápisem dat do PC při průjezdu aut cílovou fotobuňkou – opět práce pro Nováka, že … Postupným rozebírání, laborováním a měřením zjištěno že: a) fotobuňka v koncové bráně vůz snímá a posílá signál k dalšímu zpracování; b) převodní krabice signál zpracuje, průjezd signalizuje (opticky i zvukově) a spíná výstupní relé; c) kontakty výstupního relé spínají signalizační obvod a po opravě výstupního pc kabelu (hádejte, kdo to opravoval a proměřoval… :-)) spíná signál, posílaný z převodníku RS232/USB d) funkce převodníku a jeho další spolupráce s PC je zatím neprověřená, to už „dvorní elektrikář“ neměl šanci udělat, páčto nikdo nebyl schopen zaručit, že by program pro zpracování výsledků pracoval i nadále a že bychom měli na konci dne relevantní výsledky … Tož, kontrola funkce převodníku je již v rukách pořadatelů … 🙂

Takže – měření času probíhalo tak, že za počítadlem seděla „jedna oběť“ a na signál „píp“ z časomíry udělala klep na příslušnou klávesu v pc. Sice mírně nepřesné, ale buďme rádi, že aspoň takto funkční, k praxi běhání časoměřiče se stopkami s pilotem se nikdo vracet nechce. Co se dá dělat, ale třeba takový Aleš by mohl podat protest, že jeho ztráta 37tisícin sekundy (jestli si to dobře pamatuji) a tím ztráta jedné pozice v celkových výsledcích mohla být způsobena pozdním klikem obsluhy počítadla, že … Ale pochybuji, že by se v tom někdo dále šťoural, že, jezdíme hlavně pro radost, nebo snad ne? 🙂

Objevilo se spoustu „mladé krve“, nové to naděje našeho koníčku, moc se mi líbilo obsazení vedlejšího stanu – dítko závodící, maminka doprovázející a tatínek řídící na druhém konci telefonu, na dálku ovládající maminku, bravurně řešící nastalé potíže. Tak to má vypadat, rodinný podnik … 🙂

Potěšující je účast závodníků ze vzdálených koutů naší vlasti – dvojička (on a ona) z oblasti Děčína – tomu se říká „závislost“ a dvojička bojovníků z Moravy (někde okolo Zlína, nemýlím-li se …), která nám přijela ukázat, jak se řádí „v republice“ a vyfoukla nám první dvě místa. A když nás, „amatéry“ pozvali na „republiku“ do Zlína, slíbili jsme jim, že přijedeme všichni, abychom jim na oplátku ukázali, jak se to dělá „u nás na západě“ a že je vůbec nepustíme do předního pořadí – aspoň uvidí, jak drsný je kraj západočeský … 🙂

A co my, „přátelé“ RCK Kramolín? Nejlépe si vedl Aleš (asi ta páteční hruškovice z Blatné), který bojoval jak lev a bil se o přední místa ve výsledkové listině – jestli se nemýlím (v době psaní článku ještě nebyly výsledky k dispozici na webu), tak skončil čtrnáctý a třináctka mu nakonec utekla o 37tisícin vteřiny. To je životní výsledek a jako „samozvaný nehrající kapitán RCK“ (kdo jiný z RCK, že …) mu tímto vyslovuji VEŘEJNOU POCHVALU a zároveň mu připomínám, že to odteď už musí být jen a jen lepší … :-). Ještě by to chtělo zapracovat na jízdách ve 2WD, ale na druhou stranu, to by mě porážel i v této kategorii, tak asi raději ne … 🙂

Míra Wimmer začal velmi dobře, na začátku závodu byl v pořadí poměrně vysoko, ale pak padal v pořadí postupně dolů, asi taky stárne jako já … 🙂 Nakonec stejně skončil přede mnou, jestli mě to dobře pamatuje, tak o jedno místo. Prostě, už abychom měli tu kategorii 55+ (příští rok klidně 60+) a jízdy pravidelnosti, to bude naše parketa. Jen Míra zklamal, jel jen 4WD, na 2WD se tentokráte vyprdnul – jako SNK RCK mu vyslovuji veřejnou důtku … 🙂

A já? No, tentokráte nic moc, nejen v časech, ale i v jízdách, nějak jsem nebyl ve své kůži, jednou to bylo dobré, pak zas špatné, nevím, čím to bylo … Technika sloužila spolehlivě, byla to spíš otázka „psychického naladění“ (i když jsem byl naprosto v pohodě), než jsem sladil mysl a auto s tratí, tak bylo čtvrt RZty pryč a každé ohnutí se pro auto mě zase rozhodilo a mohl jsem začít znovu. A když jsem jel čistou a pohodovou jízdu, tak to zase nebylo vůbec rychlé, když jsem se „rozvášnil“, tak přišly chyby, a tak pořád dokola. Představa porážení Aleše vzala za své hned po první RZtě (nandal mi asi 20sekund), v druhé jsem se utrhnul a nadělil mu 4sekundy, ale tím to skončilo. Dokonce ani cíl dne, tj. že mě v RZtě nepředjede (startoval v pořadí za mnou) se nepodařilo splnit, jednou kolem mě přesvištěl jak vítr … Na začátku jsem si „zamluvil“ v celkovém pořadí pozici 25, a do konce závodu se jí držel – pravda, v jednotlivých RZtách jsem skončil i výše, ale na mé celkové pořadí to nemělo žádný vliv. No, co se sebou mohu dělat, asi nic, buď se s tím smířím (a dál budu dělat maskota závodů) anebo to pověsím na hřebík a skončím. Uvidíme … Trochu jsem si užil ve dvoukolkách, když jsem si sednul s ovládáním plynu a „modrá žába“ se nepřetáčela, tak se mi jelo skvěle, dokonce pocitové lépe, než s „oranžovou žábou“ … Jo, jo, jo …. 🙂

Celkové výsledky snad někdy najdete na webu pořadatelů, nějaké fotky se už objevily na fejsu RC ZC, já jsem neudělal ani jednu (nějak jsem na to nebyl naladěn), od Aleše nemám ani prd (i když bylo slíbeno), z Toníčka už několik let nikdo nic nevypáčil (ani videa z dronu) a MíraW zatím také nic nezveřejnil. Takže si počkejte a pátrejte, třeba budete mít štěstí …

Jinak velká pochvala pořadatelům, vše bylo skvěle připravené a fungující, nálada pohodová, lidé příjemní, pivo studené, guláš výborný a počasí teplé, bez deště, prostě paráda …

Edit 13:35 – pár fotek a videí od Aleše Saldkého jsou zde – „rajče OndraN“