Podzim, nevlídné a upršené počasí, hodně práce na zahradě a tak podobně, koho by napadlo plánovat něco takového, jako létání s modely. No koho, nás přece – když už se s Mírou máme plánovaně sejít v Kramolíně, práce se dají solidně zvládnout, počasí ukecat a dostanete povolení od ženy (která jde na maliny, pardon na houby), není co řešit a je třeba létat a létat, dokud to jen trochu jde.
Šestý smysl nám po obědě zavelel „vem mobil a zavolej“ (oba zároveň), tož jsem naložil letadla do auta, dole v Kramolíně naložil Míru a dvě další letadla a hurá na náš plácek za hospodou. Tam jsme vyložili stroje na výstavku a na focení a pak už připravit a šup do vzduchu. A co že to bylo vyvezeno z hangárů?
Trio, Váša, Flop a Trojploch – za domácí úkol máte jejich rozpoznání na fotkách a jejich správné určení – komu se to povede bez chyby jako prvnímu, dostane za odměnu lízátko … 🙂
Než jsem se já stačil připravit a vystartovat, už byl Flop ve vzduchu a vesele si poletoval – tedy on vesele, pilot si stěžoval něco v tom smyslu, že to netočí a má to prdlajs výkon, ale ten očividně na tyhle splašené kuličky bohatě stačil, protože byl v mžiku tak vysoko, že už jsem ho neviděl.
Tak nezbývalo nic jiného než vrhnout v „air“ Trio a začít honit Flopa po obloze. Pravda, přiznejme si to otevřeně, Trio je trošičku přemotorované, ale jen tak malinko, že na plný plyn jde kolmo nahoru, a když už nemůže stoupat, tak si tam ještě chvilečku povisí na vrtuli, načeš se lehce zhoupne zpět a popoletí si a jde si zase šplhat vzhůru. Zkrátka, jak říkám, přemotorované jen maličko … A teď si představte, že by takhle táhnul motor ve Flopovi, to by jen motor zabral a k zemi by se snášel sníh z EPP kuliček, už to není žádný mladík (pravda, Trio už je taky pěkný historik …) a myším ve vinárně už také moc nechutná … 🙂
Když jsem si tak poletoval vzduchem s ještě slušně plnými baterkami, všimnul jsem si, že Flop je dávno na stojánce a ke startu je připravován Trojploch. Přátelé, to nemůžeme nesledovat zblízka, nedá se nic dělat a Trio jde na přistání – pohoda, klídek, žádná vrtule nezlomená, jen pro uklidnění duší některých, na vrtuli nabráno trochu posekané trávy shrabané v „žížalách“ – vlk (tj. rejpalové) se nažral a koza (tedy vrtule) zůstala celá.
Všeho nechte, do vzduchu jde hvězda našich hangárů, Fokker Dr.I, alias Trojploch. Jako správný fotograf – který si ovšem zapomněl foťák a musel bojovat s mobilem – jsem se jal lehat na zem a fotit start za země, ale byl jsem ujištěn, že se nekoná a že bude proveden vrh do vzduchu. Takže vztyk a fotoboj s mobilem – no, nakonec se něco málo povedlo a nějaká ta fotka bude. A ještě musím pochválit pilota – takhle rozvášněného jsem ho dlouho neviděl a takové šílené obraty neuměla ani původní předloha. Jen jsem stále nepochopil, kde viděl to avizované nádraží, na které předváděl svůj letecký útok, že by to způsobily ty dvě piva, co pilot vysál před letem? A není to příliš málo, doktore Čechove? 🙂 Ale pokud si dovedete to nádraží představit, bylo to docela působivé … Naštěstí se pilotovi energie včas vyčerpala, takže se let uklidnil a přistání se povedlo, i když trochu připomínalo zápich do meze … 🙂
A dalším na řadě byl Váša … Smontovat, přestavit paměť a kanál na vysílači, vložit do letadla akumulátor, připojit ho a vyzkoušet připravenost k letu – a co myslíte, fungovalo to? A) je správně, nic nefungovalo, jen serva si krátce vrzla … Takže kontrola připojení akumulátoru, kontrola správného modelu a kanálu a furt nic. Až větší popotažení za kabely od regulátoru odhalilo problém – když vám zůstane v ruce konektor z napájecího vodiče, tak to prostě nerozchodíte, i kdybyste se na hlavu stavěli. Takže, milý Vášo, dnes nemáš svůj letecký den …
Cítil jsem se letecky poněkud neukojený, a proto jsem na nebe opět povolat Trio. Abych ale dostál pravidlům bezpečnosti, preventivně jsem vyměnil létané (i když ještě relativně dobré) aku za nové. Hotovo, zkouška a můj šikovný pomocník již odhazuje Trio do vzduchu a já si v ten samý okamžik uvědomuji, že ty zdánlivě nové aku jsou vlastně ty, které jsou již „po smrti“ a místo kterých jsem kupoval dvoje nové. Naštěstí se na ně dal obletět jeden upachtěný okruh a nějak přistát, ale bez jakékoliv rezervy na případné korekce – proto také daleko od ideálu …
Tak to teda ne, takhle den nezakončíme, to bych se musel stydět – šup s novými baterkami do Tria (i když jen 1300mAh) a vzhůru do vzduchu – tak to je úplně jiná písnička, to je paráda, to to sviští … Míra vytahuje foťák (tj. mobil) a já začínám blbnout na přání – obraty, průlety, přelety, oblety … Když se však jeden „nožový“ průlet kolem nás uskuteční cca. 10cm křídlem u země, probereme se z leteckého transu a raději naše polétání ukončujeme, dokud jsou všechny modely pohromadě a my celí, bez zapíchnutého letadla v hlavě, o autě raději nemluvě.
Balíme, nakládáme – apropo, konečně mám takové auto, do kterého se vejdou naše letadla bez sundávání křídel a dalšího rozebírání – a jdeme k Mírovi na čaj a poslech radioamatérů v éteru, ale to už je zase jiný příběh …
Takže shrnuto – krásné polétání, bezva pocity a jedinými oběťmi je upadlý konektor u Váši (který už je ale opraven) a konec jednoho akupacku (Ray 3s 1600mAh), který se výrobci až tak moc nepovedl a skončil dílem v nebezpečném odpadu (akumulátor) a dílem v šuplíkových zásobách (kabely a konektory), takže velmi úspěšné podzimní, sobotní odpoledne.
Letu zdar !!!!
Pěknej článek a ještě hezčí fotky,velkej foták radši nechávej doma.
Díky za článeček. Rád kdykoli zopakuji. Jo a pivo jsem měl jedno, jinak je skoro vše napsané pravda.
Vždyť mě znáš, jde o článek, ne o pravdu … 🙂
Prosím, opiš mi typ motoru do Flopa, kouknu se v zásobách (ne to je přece mám, že…)