Tak se nám rok s rokem sešel a já učinil nový pokus o účast na závodech RC Rally Západní Čechy 2024. První závod se jel na mém oblíbeném asfaltu v bývalých Nýrských kasárnách a tentokrát jsem o svoji účast bojoval jako lev – sice jsem za to jel v pátek na chalupu rovnou z práce a v neděli z chalupy opět rovnou do práce, ale vybojoval jsem si to!!!
Bohužel se moje smůla asi přenesla na okolí, protože Aleš svoji účast odřekl v pátek večer, když mu přestal fungovat vysílač (Aleši, prý má Filip jako rezervní tu samou a v nouzi by ti jí půjčil) a Martinka svoji účast v pátek také odřekla, prý je příliš utrápená ze školy … 🙂 (Marti, všichni toho litovali a všichni tě zdraví …). Tak jsem na to nakonec zbyl sám.
V pátek večer jsem pod pergolou dobil všechny akumulátory, nabil vysílač, vyměnil na Alpinkách (ano, jedu opět? – tedy poprvé … :-)) gumy z terénních na silniční a jen tak lehce před chalupou zkusil, jestli to ještě vůbec dělá co má – dělalo, takže zabalit, sbalit, nacpat do auta a v devět šup do postele, abych ráno vůbec byl schopen se probudit …
V Nýrsku jsem byl tak akorát, za pomoci „Kubíkovců“ jsem postavil svůj nový stan (nůžkáč, koupený ve čtvrtek večer), postavil stoleček a křeslo, vybalil saky paky a zkompletoval obě auta. Pak jsem auta ještě prubnul na dráze, jestli jsem se s gumama nespletl – nespletl, chovalo se to parádně, když jsem chtěl, aby to drželo, tak to drželo, když jsem chtěl, aby se „zadek“ řízeně utrhnul, tak se také utrhnul. Paráda paradisima, nevím, co měl vloni Aleš za problémy …
No, po těchto přípravách obvykle následuje čajíček s rumíčkem a nějaká ta buchta, ale buchta by byla, leč zásobovač s životabudičem nikde, no, to nám ten den pěkně začíná … Tak jsem si do svého připraveného hrnečku nalil dovezenou kolu a přikousnul dovezenou buchtu – dalo se to, ale nebylo to úplně ono …
V průběhu rána se mi pod stan nasáčkovali ještě Tony s MírouW, který ale tentokrát nezávodil, jen si přivezli kopici expedičních modelů – od osminového obra až po mrňouse, který by se vešel do kabiny té osminy … 🙂 A Tony samozřejmě i drona na filmování, opět fungl nového, ti důchodci mají peněz, že neví co s nimi … 🙂
A protože jsem se nudil, šel jsem pomáhat pořadatelům, tedy – po změně – Rikimu a Martinu P. Začali se učit s předanou technikou a protože tiskárna ani po dlouhém přemlouvání nechtěla spolupracovat, byl jsem nominován na písařku, která vše úhledně (ha, ha, ha …) zapisovala – zprava údaje o pilotech, pořadí a tak (původně dle Rikiho, pak sama z monitoru), zleva údaje o placení a o přidělených startovních číslech. A když se „zákazníci za pultem“ začali moc vzrušeně dohadovat, tak jsem je „srovnal do latě“ 🙂 A bylo to, nakonec se i se zpožděním začalo závodit a všichni byli spokojeni.
Sešlo se 27 startujících, z toho 22 jich startovalo ve čtyřkolkách a 5 ve dvoukolkách. A protože 5 lidí ve 2WD jelo i 4WD, mělo na přechod jen pár minut – například já jsem mezi startem v 4WD a v 2WD měl jen 8 minut, tak jsem několikrát (při dlouhé RZtě) měl co dělat, abych to stíhal, někdy ani ne tu minutu … Byl to fofr, takže plíce mě dobíhaly až po druhé jízdě a zoufale mě hledali pod stanem … 🙂
A jak se mi jezdilo? Řeknu to stručně – bylo to paráda!!!! Sice byl rozdíl mezi oranžovou Alpinkou ve 4WD a modrou ve 2WD a chtělo si to zvykat, ale dalo se to naučit a parádně si jízdy užít. I přes varování, že malá kola (velikost M) budou moc malá a silniční pneu budou klouzat a moc hrabat, tak ani jedno se nenaplnilo a naopak, malá kola byla super a gumy fungovaly na jedničku. Za mě to bylo naprosto super a TAčko ve zkrácené verzi pro Alpiny se chovalo úžasně, na rovině drželo směr (jen kdyby do toho pilot nehrabal) a v zatáčkách se kroutilo jak žížala (jen kdyby pilot to lépe řídil). Já mám pro oba podvozky a celkově obě auta jen slova chvály a jsem naprosto spokojen.
4WD – když jsem se naučil jízdu se čtyřkolkou, tak to šlo výborně, nic jsem v nastavení neměnil a kupodivu jsem ani nic neopravoval, kdybych jel ve 4WD větší aku (5400mAh), tak bych na ně vydržel celý závod s prstem v nose, tedy i se slušnou rezervou. Jízdní časy jsem si čím dál víc zlepšoval (tedy jen podle pocitů, do pořadí jsem nenahlížel), ztrácel jsem jen vlastními chybami, tedy např. uvíznutí na pytlíku, náraz do mostku, uvíznutí v trávě a tak. A nebyl bych to ani já, kdybych se netrefil do časomíry, že … Ale jsem spokojen, mám pocit, že, což je lepší, než poslední, že … Hlavním cílem dne bylo, aby mě holčina, která startovala za mnou (a jela jak z partesu) už nepředjela (1x v první RZ), což se mi s vypětím sil podařilo (hlavně u dlouhých RZ jen těsně) a vždy, když se začala objevoval za mnou, byl to pokyn, abych se vybičoval k vyššímu výkonu a prostě se nedal – dařilo se, ale stálo mě to hóóóódně sil … 🙂
2WD – opět platí, že si to chtělo zvyknout a naučit se jízdním vlastnostem, což se celkem dařilo, vždy až po pár zatáčkách jsem si začal jízdu užívat. Bohužel, tady však zazlobila technika, při jednom z nárazů do předních kol a zlomil pružný kroužek v servosaveru a auto se začalo chovat nepředvídatelně, až přestalo zatáčet úplně. To bylo první odstoupení z RZty a náhradní čas a následovala oprava. Při opravě jsem zjistil, že sice v zásobách mám náhradní servosavery, ale jiný než použitý typ a potřebný kroužek zůstal doma. Oprava lepením se ukázala nedostatečnou – i když mi bylo zapůjčeno extra silné vteřinové lepidlo (svoje z kufru jsem musel vyhodit, bo všechny byly vyschlé) a servosaver byl fixován stahovací páskou. Vydrželo to skoro celou další RZtu, ale pár zatáček před cílem konec a řízení opět neřídilo – naštvalo mě to a prostě jsem to auto do cíle dotlačil. Ale bohužel, těsně před cílem se kola stočila vlevo a krásně jsem trefil časomíru, takže plus 30sekund…. A i když jsem pak servosaver přidáním dalších stahovaček přiměl k poslušnosti, stejně se mi časový deficit již nepodařilo vymazat a když k tomu připočteme „umění pilota“ (jako ve 4WD), výsledek byl jasný – poslední místo ve dvoukolkách. Ale když bychom řekli, že jsem byl celkově ve 2WD pátý, už to tak špatně nevypadá, že … 🙂
A závěr ze soboty? Jsem plně spokojen, užil jsem si skvělou (horkou) sobotu, auta jsou funkční a schopná, nehodlám nic měnit, uvidíme, jak to půjde za 14dní v Kozlovicích na trávě, kde nasadíme špuntíky“
Asi jsem kolegům chyběl, protože jsem vyfasoval hned tři regulátory na opravu … 🙂
Tentokrát jsem vůbec nefotil, ale fotil a natáčel Tonda a MíraW, tak se snad objeví v jejich galeriích na „rajčatech“ …
Koukám, že jsem přeci jen párkát vytáhl mobil, tak tady je pár obrázků …
Jsem si v pátek, když jsem viděl že jsi na chalupě, říkal, že tu práci nějak flákáš. A ono se jen vše povedlo skloubit a odjet na závody. 🙂
Díky za článek a ať to jezdí i dál ke tvé spokojenosti.
Gratulace k umístění a “k pocitu k nezaplacení” 🙂