Malé, srpnové, lehce plánované polétání …

… aneb výuka létání

Předběžné domluvy proběhly v týdnu, upřesnění proběhlo v pátek večer – kdy mimo jiné bylo spoustu slibů o účasti, ale známe … že Vladimíre – upřesnění času pak v sobotu dopoledne – šestnáctá na letišti Mileč …

V autě jsem vytvořil velkou ložnou plochu pro Mírovo Trojplocha, do koutů uložil svoje stroje (Trio, Tomba, PIN) a další potřebné propriety a vyrazili jsme. Na letišti jsme se potkali s Jirkou CBX a začali přípravy k létání. Poslední dobou k tradicím příprav k létání patří i Mírovo remcání, že moc fouká, že je horko a že raději pojedeme někam na pivo. Pak se tedy uvolil a vyndal z auta svojí trojplošnou obludu, chytil foťák a jal se dokumentovat – nuž, také pokrok … 🙂

Já jsem nachystal k letu nejprve PINa, natěšen z posledního létání s ním (ha, ha, ha …) a šel zkoumat Jirkovo nový stroj, který chtěl po nás (přesněji po mě …) zalétat. Když jsem ho okouknul – tedy sestavování modelu, začal jsem dohadovat pořadí létání …

Jenže počasí rozhodlo za nás – uprostřed skoro totálního bezvětří se najednou utrhla termická bublina a začal fučák všech směrů. Míra začal varovat, že v tomhle nelítá, ten nahoře ho uposlechl a rozhodl se, že trojploch bude lítat bez něj a model se vydal na pouť letištěm. Bohužel silně přízemním letem, „kolečky“ vzhůru a směrovkou po zemi – ta (i celý model) mají už nějaký ten rok a spoj směrovky nevydržel. Tímto Mírovo létání skončilo a bohužel, i poslední letuschopný model v jeho hangáru. Míra tedy převzal roli mentora, fotografa a učitele – jak bude zmíněno dále …

Pak jsem byl na řadě já – odmítl jsem Mírovo návrh o hození PINa a statečně ho postavil na cestu, že start ze země bude lahůdka pro klečícího fotografa. A opravdu byla, PIN odmítl pilotovo řízení a vrhl se na fotografa – neštěstí je stejně levej jako pilot, takže ho netrefil a zapíchl se do země až o kus dále … A sakra, ono to tak suverénní asi nebude, jdeme na druhý pokus, táhne to doprava, zkusíme levá křidélka … A hele, funguje to, tentokrát se PIN zapíchl do země vlevo od fotografa. Do háje, to mi to teda nejde, zkusíme to ještě jednou a to by bylo, aby něco nebylo. A co myslíte, bylo něco? Áno, bylo, PIN vystřihl na ploše parádní hvězdu, po níž si ohnul podvozek a utrhnul jeden šroub, držící křídlo – očividně mi chtěl naznačit, že ani jeden nemáme svůj den a že to pro dnešek ukončíme. Tož ukončili jsme …

Takže letiště – piloti 2:0, co bude dál?

Tak co si dáme – Jiřík stále kouřil (schválně pomalu, aby oddálil let svého Radiána) a pokoušel se nezapálit trávu na letišti, tak jsem složil Tombu, jehož let ještě Míra naživo neviděl. Sestaveno, připraveno, ještě poslední kontrola – vole, co ta směrovka doprava, to je seřízený neutrál? Tak co trim, půjde to – jde to, ale nestačí to, musíme do subtrimu – no, sice maximál, ale je to tak nějak rovně a na obě strany je to taky jakž takž stejné. Tak to prubnem – nejprve vyřešit stávku „odhazovače“ – že prý to nebude nikam házet, že to od vrtule krásně fouká … No, nakonec se nechal holí přemluvit a hodil to, teda ho, Tombu. No, a Tomba s pilotem předvedly standartní lety – model kvalitní, pilot svoje neumění – on má Tomba malou nevýhodu, krásně stoupá, ale špatně se rozeznává, jestli prudce stoupá nebo klesá. Takže pár krizovek tam bylo, nejhorší byla, když Tomba vlétl do slunce a odmítal odtamtud odlétnout. No, zvládl jsem to, ale silně jsem se opotil. A když jsem se tedy rozhodl jít na přistání, Tombovi se nechtělo a celou délku letiště se držel tak v metru a odmítal si sednout. Takže plný plyn a znovu na přistání – výška parádní, ale Tomba se rozhodl mi udělat radost a přistát mi do ruky. No, já byl jiného názoru a tak jsme se trochu přetahovali, než mě poslechl a přistál vedle na cestě. A po přistání jsem poznal, proč mě odmítal poslouchat – bowden táhla prokluzoval ve svěrce u serva a tak si občas dělal, co chtěl. No, dopadlo to dobře, ale tímto jsem pochopil, že toho mám pro dnešek nechat, dokud mám modely celé … 🙂

Takže letiště – piloti 3:0 …

A myslel jsem si, že mám pro tentokrát odlítáno – omyl, bylo mi připomenuto, že jsem slíbil Jirkovi zalítat Radiána. Sice si to nepamatuju, ale co nadělám, je to asi můj úděl – sice jsem Jiříka varoval, že mi to nejde, ale trval na svém …

Zde by se hodilo popsat model Radián, ale toho by se měl zhostit majitel – tímto ho vyzývám k tomu, aby sesmolil nějaký popis modelu a nejlépe ještě popsat, jak, proč a kdy k němu přišel. Já to pak případně upravím a zveřejním. Takže Jiří, snaž se!!!!

Vrátím se k záletu Radiána – i když byl malý problém s nastavením Jirkovo rádia – změna módu na mojí „jedničku“ byla tím nejmenším problémem … myslím, že by to vydalo na samostatný článek, ale asi jsme Jiříka dostatečně vystrašili, že nás poslechne a všechno upraví … 🙂

Takže se vše podařilo nastavit, mě vrazili rádio do ruky (naštěstí pult na krk), Míra bafnul Radiána a zkusili jsme první pokus – odhoz bez motoru a trimovačka. Všechno se povedlo, nic nebylo potřeba trimovat (vlastně jen malé potlačení VOP). Takže další pokus, motor naplno, parádní odhoz a letíme. Radián je docela hodné letadlo, jen chce být těžší „na nos“ a počítat s mírně zpožděnou odezvou na kormidla – i když o tom teď tak přemýšlím, tak to spíše bylo nastavením rádia, bude to třeba ještě otestovat. Zrovna tak asi i moje poznámky o reakcích na směrovku budou spíše nastavením rádia, než chováním modelu. No nic, prostě je to létavé a tak jsem po krátkém polétání vrátil model majiteli „k nohám“ a předal mu rádio se slovy – máš to vcelku, teď už si to musíš rozbít sám … 🙂

Takže letiště – piloti 3:1 …

Takže Jiřík pomalounku dokouřil další cigaretu, hluboce se vydýchal, oblékl si vysílač a dal pokyn „odhazovači“ k přípravě. Když se pak znovu hluboce vydýchal (další cigáro jsme mu zatrhli), vydal pokyn k odhozu. Odhoz parádní, první část letu parádní, pak ale nastala levá zatáčka a poté kontrola kvality orby v dolní části letiště – dá se říci, že tato kontrola byla poměrně hloubková, neboť Jiřík následoval mého příkladu a dokázal zlomit vrtuli. Pravda, trochu jsem mu zkazil radost, když jsem ho ujistil, že není první, kdo dokázal zlomit sklopnou vrtuli, že já to umím také. Nicméně, stejně radost (asi z letu) převládla, protože se na fotce s modelem a zlomenou vrtulí stále usmívá – asi si myslel, že tím to pro něj protentokrát končí a má klid. Ale ouha, po kontrole modelu jsme ho ujistili, že Radián může létat i jako větroň (pouštět motor jsme mu zatrhli) a že budeme nadále trénovat lety z kopce proti větru. Byl z toho tak konsternován, že se ani nezmohl na odpor a dokonce si ani nechtěl zapálit!!!

Takže letiště – piloti 4:1 …

Tímto nastala další část „leteckého dne“ – na střechu auta jsem postavil vysílač s fáborkem na konci (směr větru se měnil) – není nad anténu na 35MHz, na ty současné pahýly nic nepověsíte – vysílač si ponechal na sobě Jiřík a my jsme se s Mírou střídali v odhozech modelu proti větru. Malé doplnění, udělali jsme si s Mírou malou soutěž, kdo silněji a lépe model odhodí … 🙂 No, a Jiřík trénoval, a páčkoval, a snažil se poslouchat naše „instruktorské“ pokyny a řídit se jimi … A když model někde přistál, tak jsme se s Mírou spravedlivě střídali v donášce (tj. byl-li model na louce, šel Míra – měl jen croksy, byl-li v oranici, šel jsem já … Mám nachozeno sto letních kilometrů …), kdo zůstal u pilota, rozebíral s ním pilotní chyby … Bohužel, na pilotáži se podepsalo dost nevhodné nastavení vysílače (velká necitlivost na pákách), bude třeba celé to přenastavit … Ale podařilo se mi Jiříkovi ukázat „zázrak“ – jak jde jednoduše prodloužit páky na vysílači (jů, to jsem nevěděl, to je paráda …) a tím si zjemnit ovládání …

Když „instruktoři“ usoudili, že model a pilot už jsou pro tento den dostatečně „olétaní“, tak jsme výcvik ukončili, přidali majiteli spoustu užitečných rad, zkušeností a úkolů, co má kde a jak předělat, sbalili fidlátka a odjeli do svých domovů, kde nás (mě a Míru) pod pergolou čekaly další důležité úkoly  – otevřít si pivo (piva), udělat výbornou večeři (pochvala M a H) a zahájit radioamatérské aktivity (což už je jiný obor) ….

Ještě musím nakonec pochválit Jiříka, že už večer posílal fotku, jak upravil / opravil páky na servech, asi si vzal naše slova k srdci. A tímto považuji „malé, srpnové, lehce plánované polétání“ za ukončené a docela povedené …

Edit 17.8. – na přání Míry zveřejňuji první úpravy Radiána – zkrácení pák serv a umístění táhel blíže ke středu serva, zároveň záměna serv sOP a VOP …