Nedělní dopoledne stane se – pro mnohé chvílí nudy …

… někdo to pomyšlení nesnese, a tak jde …? Vysílat!

A protože jsem si na sebe ušil nového koníčka, tak už se rozhodně nenudím – resp. nenudíme … Takže dle domluveného plánu jsem v neděli dopoledne naložil Míru, ten naložil kopici propriet a vyrazili jsme na kopec na Pohoří, cca. 655m.n.m., lokátor JN69SK – náš oblíbený vršek, který splňuje naše kompromisy – je lehce výše než okolí, nepřevyšují ho stromy — bohužel je obklíčen stejně nebo vyššími vrcholy a na severovýchod ho převyšují Brdy, takže kopec opravdu velice kompromisní —, dá se tam dobře zajet (než nás majitel sežere) a hlavně, je to blízko …

Pod klubovou značkou OK1RCK jsme se zúčastnili závodu s názvem VKV provozní aktiv, který se koná v pásmu – ha, teď jsem si zadělal na řádné pokárání „padavana“ od svého mistra, bo si zaboha nemohu vzpomenout, na jaké frekvenci to bylo, natož na vlnu, no to bude pojeb 🙂 Jen vím, že to bylo na SSB a konkrétně USB.  —  no asi to bude chtít lepší poznámky nebo si vzpomenout co jsme montovali za anténu nebo kouknout na fotky, kde určitě bude frekvence čitelná na stanici nebo v počítači, nebo … jo a my tedy vysílali konkrétně na 2m —  No, tomu říkám okno, včetně nedostatku v poznámkách … No nic, jen doplním, že jsme krásně stihli začátek v 10 hodin, ale utekli jsme před koncem, neboť se nad námi stahovaly mračna a to doslova … 🙂 — a navíc jsem musel stihnout vlak 13:11 do Prahy, díky za odvoz —

Tentokrát jsme nejeli Mírovo upraveným vozem, ale mým fouskem, takže jsme museli improvizovat – nejprve s upevněním a umístěním stožáru antény (příčník jsme uchytili na střechu na přísavky), kabel šel dovnitř předním oknem a my seděli na zadních sedadlech. Improvizace pokračovala ve vnitřním uspořádání – Yaesu FT-818 se usídlila na řidičově loketní opěrce, počítač na Mírovo klíně (to tu nemůžeš mít nějakej pořádnej stoleček?) a ovládání antény prováděl operátor pravou rukou přes otevřené okénko (déšť naštěstí nepřišel a tak jsem nemusel řešit upevnění deštníku …). Já jsem se usalašil na sedadle za řidičem a prováděl zápisy, poznámky a školení se, tedy teoretický zácvik. — focus se osvědčil, po doladění stolku bude v permanenci, začni na tom dělat, ať máš brzy při tvém samostatném vysílání pohodlí —

Celé závody v podstatě probíhaly tak, že Míra ladil frekvence přes dané pásmo a hledal někoho, kdo vysílá. Po zachycení výzvy zapsal některý z vysílaných údajů do „Tučňáka“ (SW v NTB), doladil anténu do správného směru a pak se pokusil odpovědět na výzvu. Pravda, s našimi 5W jsme byli tak trochu v nevýhodě — ale zase máme hezké umístění v subkategorii QRP, tedy TRx max 5W —, ale i tak se podařilo docela dost spojení. A když už nebyl nikdo, kdo by se dal laděním odchytit, nastavil operátor nějakou frekvenci (dle svého uvážení a zkušeností) — ne, nastavil frekvenci, která byla volná, takže ne zkušenosti a uvážení, ale prosté slyším, neslyším— a odvysílal výzvu ke spojení. A pak čekal, jestli se někdo ozve, případně výzvu opakoval. A tak dále, dokud jsme neměli dost spojení a nevyhnal nás blížící se déšť. Pak jsme to všechno sbalili a odjeli domů …

A co jsem tam, kromě funkce „píkra“ a neustálého dotazovatele dělal já? Především pozorování, jak se co dělá, jak to funguje, jaké jsou zvyklosti a pravidla a hlavně nasával atmosféru a snažil se něco přiučit — největší pomoc je psaní poznámek a údajů ke spojením, která jsme nedotáhli, opětovné vyhledání stanic na pásmu je pak hodně jednoduché, díky —. Ale hlavně jsem se učil poslouchat v éteru a slyšet výzvy a především jím rozumět. Ono se to nezdá, ale v té „záplavě“ informací v éteru to není tak snadné (aspoň pro mě). A to zatím mluvíme o vysílání v češtině, s angličtinou je to ještě horší. Jasně, že zkušení se nade mnou jen pousmějou, nuž, prostě začínám — já začínal taky, to se poddá — … A abych se učil prakticky, tak jsem měl na kolenou zápisník a zapisoval si volačky a lokátory – když tak koukám na své poznámky, tak jich mám jednadvacet, protože jsem začal později. A i když jsem něco opsal Mírovi přes rameno, tak jsem celkem spokojenej, na to, jak jsem levej, jsem docela učenlivej … 🙂

Hlásí se volačka – my OK1RCK (Oto Karel 1 Rudolf Cyril Karel) — když mi automaticky nevyjede z huby OK1 Helena Božena Petr, ale většinou jsi mě zpražil takovým pohledem, že Petr už neměl šanci proniknout do éteru —, lokátor – my JN69SK (Josef Norbert 69 Svatopluk Karel), síla a kvalita signálu – většinou 5/9 a číslo spojení – my 001 až 022.

Hele, proč mám v hlavě zafixováno Jan Neruda — nevím, to byl spisovatel —, místo Josef Norbert — volám Josef Neruda, Norbert je primárně správně, Neruda je přípustná alternativa — ? A proč mám všude napsáno OK1 místo Oto Karel? — pokud volá česká stanice na českou, obvykle se pro urychlení nepoužívá Oto Karel, ale jen OK — Nemám v tom tak trochu zmatek? — ne — A neblbnu už z toho? — ano, ale jen houšť a větší kapky —

Míra udělal nějaké ty statistiky, tabulky a grafy, které nám ukazují, jak jsme byli úspěšní 🙂 Jistě se to tam dá dohledat, ale já si pamatuji, že nejdelší uskutečněné spojení bylo s polskou volačkou SN9W na vzdálenost 431km a nejvzdálenější dobře slyšitelný signál byl z Srbska od YT4X na vzdálenost 1157km — slyšitelné cca minutu, asi odraz od letadla nebo srážkového mraku a nebo prostě jiné příznivé podmínky, volali jsme na něj po celou dobu slyšitelnosti a nic, škoda —. Paráda …

Z mé strany je to asi tak vše, článek byl v duchu vyprávění učícího se začátečníka, který to někomu vypráví, například manželce :-), znalý radioamatér se nad tím asi pousměje, ale což, zatím to lépe neumím … — super článek, alespoň si uvědomím, co už dělám automaticky, a třeba i blbě, a co bude potřeba jednak tobě dovysvětlit a druhak co se ještě budu muset naučit já sám, obojeho je tedy hooooodně—

A Míru poprosím, jestli by sem na konec článku mohl doplnit to, co jsem zapomněl a opravit to, co jsem spletl … Díky. — splněno vsuvkami do článku, mmch dobrý princip – ty napíšeš, já vybarvím —