RCK a HAM aktivity …

… aneb „unlisův“ příruční kufřík 🙂

V posledním článku o RCK a sobě jsem psal toto:

„… nebyl bych to já, abych si všech svých „pět švestek“ nesbalil do úhledného balíčku, přesněji kufříku, jen úpravy koupené pěnové vložky mě neuspokojili, protože předseknuté „kostičky“ neodpovídají mým představám a bortí se, musím si sehnat plný pěnový materiál a udělat novou výplň, ale to až „za dlouhých zimních večerů“, teď to necháme takto …“

A vidíte, ani nemusely nastat ty zmíněné „dlouhé zimní večery“ a už tu máme definitivní (??? :-)) úpravu a doplnění kufříku na „pět švestek“. Jak to vylepšit a upravit, to se mi v hlavě rodilo postupně, včetně materiálů a provedení, ale ten správný směr to dostalo v momentě, kdy jsem v OBI v Písku narazil na výstelkové vložky do kufrů, které nebyly z měkkého molitanu, ale z pěnové hmoty optimální tvrdosti, nebyly předsekané, měly dobré rozměry (jen málo vysoké, takže jsem musel koupit dvě …) a dobrou cenu (něco kolem 170 Kč za kus). Neváhal jsem ani minutu a ihned zakoupil s plánem zpracování v klidu v ČB. Takové věci se prostě neztratí … 🙂

Něco málo ohledně zpracování do kufříku se líhlo postupně, ale když se situace na chalupě vyvíjela ve smyslu „to hlavní máme hotové a do ničeho nového velkého se nebudeme pouštět“, tak se páteční a sobotní den stal tím „dlouhým zimním večerem“, kdy se dalo říct – „… tak dneska by to šlo …“ 🙂

Připravil jsem si pod pergolu metr, pravítko, úhelník, bílou fixu, prkýnko a ostrý lámací nůž, otevřel jsem si pivo a začal měřit, rýsovat a řezat. Představu o rozložení v kufříku už jsem měl dávno v hlavě, takže se pracovalo „naostro“. Spodní vrstvu tvořil stejný materiál bílé barvy, tloušťky cca. 5 mm, zachráněný z nějaké bedny od UPSky, další vrstvy se postupně vyřezávaly z koupených desek, nejprve spodní a později vrchní. Nejprve vyříznout z celé desky základní rozměr kufříku, pak tvar vnitřní části a poté záhyby, ohyby a zákoutí – a že jich tenhle kufřík má!!! A druhá vrstva má zase jiná zákoutí, takže docela zábava …

A pak se šlo na základní část – „díry“ pro vysílačky a jejich příslušenství – jako základní „rozměr“ jsem si určil „ochranný“ okraj 10 mm kolem dokola, stejný rozměr jsem se snažil dodržet mezi Tx a příslušenstvím. Díry většinou „až na bílé dno“, vysílačky jsou položené na bok, nabíječky také, ostatní – co se vešlo – pak na výšku. Vysílačky jsou pokládány od spodní části kufříku – Uniden, Radtel a Alinco, první dvě jmenované mají výměnné (tedy snímací) antény, Alinco pevnou anténu, naštěstí se celá vejde dovnitř. Otvory pro vysílačky mají jednoduchý obdélníkový tvar, šířku dle 3D tištěných stojánků (s magnetem), délku „přes knoflíky“. Spodní patro má mírnou úpravu pro spony na zadních stranách, vrchní patro už celý výřez pro ně. Alinco má drobný výřez pro svou anténu, základní antény pro Uniden (1x pendrek a 2x teleskop) a Radtel (1x pendrek) mají své místo vedle Tx (pendreky), teleskopy se nastěhovaly do držáků v horním víku kufříku, ostatní antény se musí nosit mimo kufřík – jsou moc dlouhé a prostě se dovnitř nevejdou …

Stojanové nabíječky vysílaček Radtel a Alinco se podařilo vměstnat vedle vysílaček, jejich zdroje se vešly na bok před ně – Radtel má sice klasické napájení 5V USB-C, ale Alinco 12V zdroj, tak to holt tahám všechno s sebou. Zdroj pro Radtel má dva silnější výstupy, takže může napájet i malou dvoučlánkovou 2AA nabíječku (na fotce se schovává pod malým zápisníčkem s citrónky), která svým „tělem“ pod sebou zakrývá 2 USB kabely (mikro a C). Napájecí kabel od 12V nabíječky (pevný) je schován pod horní deskou výstelky. Mezi Alinco a stojánky se pak ještě vešla krabička 4ks AA akumulátory (provoz ve stylu 2x AA aku ve skeneru, v krabičče 2x AA aku nabité a 2 AA alkalické jako rezerva).

Nalevo v kufříku je místo pro filtr leteckého pásma pro Uniden a vedle něj pro krabičku s různými redukcemi BNC, SMA apod. Na levý okraj kufříku se ještě vměstnala krabička s malými šroubováčky a napravo je malý sviňák :-). V dolním patře kufříku se ještě vešel malý zápisníček pro rychlé poznámky …

A protože já jsem já, tak jsem nesnesl nevyužití horního patra kufříku – to by bylo plýtvání prostorem!!! Propiska mezi panty původního horního madla, to byl jen začátek. Uložení teleskopických antén od Unidenu se také nabízelo samo, jen vymyslet a hlavně zrealizovat rychloupínání – podařilo se. Škoda jen, že se do kufříku nevejdou i dlouhé antény k Radtelu … No, a poslední „komponentem“, který byl prozatím umístěn do víka kufříku byl diktafon, připravený pro zálohování mé děravé paměti … 🙂 Sice uchycení na sucháč zatím není z nejspolehlivějších, ale to se poddá, nějak to vylepšíme …

Poslední (i když chronologicky vlastně první) úpravou kufříku je prostor v horní části víka (zvenku), kde bylo původně horní madlo – pro mě naprosto nevyužitý prostor, protože prostě stačí přední madlo … Takže madlo šlo ven (bez násilí, jen šikovností …) a krásný vzniklý volný prostor jen nějak zakrýt. Víko jsem vyříznul z poškozeného víčka nějaké krabičky, modelářské panty (pro kormidla) se vešla do „výběžků“ po původních pantech a zavřené to celé drží na silných magnetech. Jejich „protikus“ sice není moc efektní, zato je silně efektivní – prostě jsem do dna zašrouboval tři ocelové vruty s velkou plochou hlavou, kterých se magnety drží vší silou. Dokonce až tak velkou, že síla mezi magnetem a vrutem je větší, než síla přilepení magnetu k víku – u prostředního magnetu pravidelně po čase dojde k odlepení magnetu od víka – prostě taková tradice, že čas od času magnet znovu lepím k víku … No, a ve víku našla úkryt sluchátka a náhlavní soupravy k vysílačkám (bohužel, každá má jinou), jedny univerzální do uší a hlavně, po zkušenosti, rozdvojka 3,5 jack :-). Ještě se k jednomu zmagnetovanému vrutu přivinul malý, upravený šroubováček (náhradní rukojeť), tak už tam zůstal …

Sháněl jsem ještě jeden tento kufřík (jak v původní prodejně kávy, tak různě na netu), ale buď je úplně jiný anebo má jiné rozměry (š.29cm, h.26cm, v.12cm). Kdyby náhodou někdo kufřík objevil a mohl mi poskytnout, budu platit zlatem (… kočičím ..) … 🙂

Toť zatím vše, snad bude kufřík dobře sloužit … 🙂