Když se to vezme kolem a kolem, tak drobná pracovní neschopnost může být i užitečná – po plánované operaci ramene jsem byl „upoután“ doma (prý abych se šetřil) a protože jsem zároveň potřeboval i lehkou rehabilitaci, jal jsem se vyřizovat resty, co se mi v pracovně nahromadili. A když jsem byl s resty hotov, spadnul na mě z polici PIN, který tam odpočíval už nějakou tu dobu a čekal na to, až se k němu vrátím a dovedu ho do letuschopného stavu …
Model pochází z dílny pana Karla Páníka (viz panik modely) , od kterého se kdysi dostal ke kolegovi do Vrčeně a pak k mému tátovi. Když táta přestal modelařit, přestěhoval se PIN (správně PIN2) ke mně – spolu s dalšími modely (viz. článek z 17. 09. 2015 výprodej v modelářském hangáru).
V té době měl být PIN připraven k létání a skutečně, na náš „letecký den Mileč“ 7.10.2015 se o létání pokusil, ale vlastně nic nenalétal (viz článek velký letecký den rck-Mileč 27.9.2015) a na dlouhou dobu skončil v depozitáři. Ano, občas na mě spadnul z police, aby o sobě dal vědět, a ano, občas jsem se o nějaké opravy pokusil, ale nikdy to nedošlo do letového stavu – přiznejme si to, některá jiná letadla pro mě byla atraktivnější …
Původní verze PINa – tedy PIN2, verze 1 …
A když na to tak koukám, tak deset let uplynulo jako voda a PIN by se mohl vrhnout do vzduchu …
První věcí, která se na PINovi upravovala, byly závěsy kormidel (pokud mě paměť neklame, tak jsem to dělal v průběhu letošního roku) – origo závěsy byly z izolepy, kdy principiálně je to vyhovující, ale zde jednak byl chod kormidel příliš tuhý a hlavně, kormidla nechtěla držet v rovině s plochou – nejhorší to bylo u křidélek, kde mě to v souvislosti s posledním letem hodně strašilo. Jednou z možností úpravy byly závěsy z potahové fólie (dokonce jsem koupil i roli bílého Oracoveru, nebo jak se to dneska jmenuje), ale nějak se mi to při mé šikovnosti nedařilo. Naštěstí mi v modeláři poradili, že se používá speciální „izolepa“ 3M Crystal Tape, tak jsem jí začal shánět. A kupodivu sehnal (sice pod jiným obchodním názvem, ale stejných vlastností) a zkusil jí použít. A paráda, fakt to funguje, dělá se s tím výborně, drží to, je to tenký a hejbe se to krásně volně. Super, teď už jen tu lepenku schovat, aby se nevyplácala na jiné účely a hlavně, aby se později našla. Paráda, kormidla máme vyřešené, pokračujeme dále …
Dalším na řadě byl motor – je zde použita klasická oběžka EMax CF2822, která je svým výkonem pro tohohle drobečka víc než dostačující. Co mě ale hodně děsilo, byla doporučená velikost vrtule, tedy 9–10“. Když si tuhle vrtuli (9 či 10“) zkusíte nasadit na motor, tak máte pocit, že nemůžete s modelem odstartovat ze země bez toho, abyste do ní nevyryli drážku (asi proto má PIN tak vysoký podvozek). A když si tuhle sestavu vezmete do ruky (obzvlášť při 10“), úplně v živých barvách vidíte, jak po odhozu modelu z ruky se vrtule zastaví a točit se začne model. A při vzpomínce na poslední let/nelet PINa mě tahle představa přímo děsila …
Motorů mám sice plnou krabičku, ale při bližším hledání byly buď příliš velké (a výkonné), nebo příliš malé (a slabé) a zbytek byl prakticky to samé, co použitý EMax. Hlavním problémem „obsahu krabičky“ bylo to, že všechny použitelné motory měly podobné (tj.nízké) kV, tedy otáčky na Volt, vyžadující velkou vrtuli, takže bych si vlastně vůbec nepomohl. A kupovat jiný motor? Taky řešení, ale mám snad motorů málo? Necháme to jako poslední možnost …
Nuž, nezbývalo než zkusit pár měření, než uděláme nějaký verdikt – využil jsem k tomu svojí „amatérskou testovací stolici“ (cože, já jsem o ní ještě nic nenapsal? No, to je ale šlendrián!!!!), kam přišel stejný, ale jiný z krabičky EMax a začali se testovat vrtule. Na stolici lze měřit napětí akumulátoru, proud z akumulátoru, příkon do regulátoru, otáčky vrtule a statický tah vrtule. Ještě musím přidat měření teploty motoru (čidlem po zkoušce), aby se mohlo posoudit, kdy jde výkon do vrtule a kdy už jde na opékání toustů, tedy do ohřívání vinutí motoru (při těchto zkouškách jsem měření teploty motoru ještě neprováděl, to mě napadlo až potom …). Měřit by šlo ve více bodech výkonu motoru, ale pro základ používám 0, 50 a 100% výkonu motoru.
Na testování jsem použil vrtule, které jsem měl doma (nějaká ta zásoba tam je), on z toho nějaký ten výsledek vypadne …, zde uvedu jen hodnoty při 100% THR.
GWS Slowfly oranžová, 10/4,7: 10,0V, 10,0A, 100,0W, 1700ot./min., 430g
GWS EP oranžová, 9/5: 10,4V, 8,5A, 88,4W, 3000ot./min., 460g
GWS Slowfly, oranžová 8/6: 10,4V, 8,7A, 90,5W, 3000ot./min., 400g
GWS HD8060 8/6: 10,4V, 8,3A, 86,3W, 3100ot./min., 390g
APC šedá 8/6: 10,2V, 9,05A, 90,5W, 2500ot./min. 360g
Graupner SFP černá 8/4,5: 10,3V, 8,3A, 85,5W, 2900ot./min., 440g
Tak, kontrolní otázka, jakou vrtuli jsem nakonec použil (nebo hodlám použít) ???
Co dál?
Serva… Od začátku se mi nezamlouvalo nebezpečí, že by kabely od serv křidélek mohly fyzicky ovlivňovat volný chod táhel bowdenů ke kormidlům – pro zapojování konektorů od křidélek do přijímače musí být kabely dlouhé, ale ty se pak špatně srovnávají do volného prostoru za servy kormidel. Riziko, že budou pak táhlům překážet a ovlivňovat jejich chod je velké a zažít bych to znovu nechtěl, jednou mi to stačilo. A velikost serv kormidel (velikost cca. jako Hitec HS-55) se mě také nezdála úplně „košér“, takže jsem stále dumal, jak to nejlépe vyřešit. A pak přišlo řešení skoro samo – zkusil jsem PINa v kompletu položit na „kolébku“, kde nastavuji polohu těžiště a málem mi vypadly oči z důlků!!! PIN se posadil na ocas a odmítal se kouknout čumákem dolů. Absolutně tento stav nechápu, před posledním letem jsem těžiště rozhodně kontroloval a model takhle těžký na ocas bych do vzduchu nikdy nepustil, takový sebevrah (a modelovrah) fakt nejsem. No, každopádně, když ani posunutí akumulátoru úplně vpřed (o pár milimetrů) nepomohlo, tak bylo rozhodnuto, že se bude předělávat!!! Původní serva i s ložem půjdou ven a vpřed, těsně k trupové přepážce přijdou nová, větší serva … (2x Hitec HS-81). Lože dostanou nové, moje osvědčené (dva smrkové hranolky 8×8 přilepené napříč trupem) a na bowdeny lanovodů přijde ochrana (prodloužení plastového bowdenu), která bude sahat až k servům. Ještě bude třeba vyměnit táhla (struny) za delší, ale to je „máček“ (jak říkají jihočeši …). Hotovo, povedlo se a i když přes to všechno bylo pod motor potřeba přidat cca 40g olova, tak to považuji za pokrok a PIN se malilinko kloní čumáčkem dolů, což ale je pro mě ideální stav. Tož povedlo se …
A co zbývá? Zapojit a vložit přijímač, zkontrolovat a nastavit serva, zkontrolovat připojení a upevnění křídla na trupu a nalepit štítek s adresou a s „poznávací značkou modelu“. A pak už jen čas, chuť, hezké počasí a přízeň modelářských bohů a hurá do vzduchu. A už jen doufat, že se nebudou opakovat trable s PINem a do seznamu funkčních modelů přibude nové éro. Tož, držte mi palce …
Přidejte odpověď