Ale sportovce zklamu, lyžovat nebudeme …
Model Tomba byla stavebnice RC větroně od firmy SVOR, který bylo možno také pohánět pomocným motorem na pylonu, elektro či spalovacím. Prodával se někdy kolem roku 1994 a do hangáru RCK (sice jsme o nějakém RCK v té době neměli ani ponětí, ale to nevadí …) se Tomba dostal v našich začátcích létání. Stavebnici zakoupil můj táta, postavil jí v kostře a já se pokoušel o nové postupy – potažení fólií Oracover a my všichni jsme se jej pak pokoušeli zalétat, přesněji řečeno nerozbít při našich prvních pokusech o RC létání. Našel jsem i historickou fotku, kdy se s Tombou chystá letět i táta. Bohužel, u Tomby se sešlo více negativních než pozitivních elementů, a tak vlastně nikdy pořádně nelétal, spíše to byly pokusy o udržení se ve vzduchu než učesané RC létání. Nastal i pokus o srovnání zkroucených křídel Tomby, ale příchodem skvělého náhradníka Tracy-E se Tomba na dlouhou dobu přesunul do depozitáře, kdy ani nebylo jisté, jestli se ještě někdy podívá do vzduchu. Takže chudáček čekal a čekal a doufal v lepší časy …
Zde je krátká citace z článku historie o Tombovi (Historie modelářství v Kramolíně aneb jak jsme létali a padali) napsaného pro „hranol“ v roce 2007 …
„Druhým modelem v archivu je větroň TOMBA (tátovo; stavebnice – balzový trup, konstrukční křídla potažená nažehlovací fólií, rozpětí asi 2 m, ovládaná směrovka a výškovka). Tento model je příkladem rozčarování, které je zapříčiněno kombinací nezkušených pilotů a chyb při stavbě modelu (tátovo stavba trupu OK, moje nezkušenost s prací s novým protahovacím materiálem vedla ke zkroucení konstrukce křídel). Tento model se vlastně nikdy pořádně nepodařilo zalétat a velmi brzy skončil v depozitáři. Je pravda, že jsem se ho pokoušel opravit (křídla jsou srovnaná, čekají jen na nové potažení fólií) a dokonce jsem se model pokoušel přestavět na pohon elektromotorem („600“ na přímo nebo „400“ přes převodovku), ale velké naděje tomuto znovuoživení nedávám. V naší historii je tento model připomínkou toho, jak se to nemá dělat…“
Červíček oživení Tomby už nějakou dobou hlodal, ale ke konečnému rozhodnutí došlo v době nedávné, když jsem v „pracovní neschopnosti“ dával dohromady PINa – spolu s ním spadlo z police i Tomba a tak jsem se na to vrhnul …
Prvním úkolem bylo „servat“ z trupu, křídel a kormidel zbytky oracoveru, kostru očistit od zbytků, opravit poškozené části a promyslet další postup. Promyslet další postup znamenalo vybrat serva, motor, regl, baterku a další cajky a vybrané se pokusit nacpat do relativně úzkého trupu.
Začalo to u serv – jednak jsem chtěl využít šuplíkové zásoby a pak jsem nechtěl použít žádné „drobečky“, přeci jen je to skoro dvoumetr a nějaké ty síly tam přeci jen působí. V šuplíku ležela prakticky nová serva Hitec HS-422, osvědčená klasika, proč je tedy nepoužít. Sice dalo trochu koumání, aby si jejich páky nepřekážely, ale mírná úprava trupu vše vyřešila. Jejich umístění bylo také jasné – za první trupovou přepážku – jen napřed přišly na volné dva nosníčky a zalepení se provedlo až po kontrole a nastavení těžiště s plnou výbavou – nakonec hned za první přepážku.
Dalším „oříškem“ byla volba a motoru – co největší výkon, co nejmenší rozměry a trochu rozumná vrtule (sklopka) – nerad bych, aby se tam vepředu plácala nějaká obrovská lopata. Jo, a samozřejmě nejlépe opět šuplíkové zásoby …
Zvítězila osvědčená (a volná) kombinace RAY C2830/08 a ESC DYS 30A (jo, to jsem si přidělal práci s programováním !!!). Vybraný motor putoval na můj zkušební stend a začalo se měřit … Nakonec to vyhrála sklopka Graupner 9/5“ (230-120mm) v origo graupneráckém kuželu – tahle sestava dává nějakých 200W (příkon, 11,2V, 17,9A) při 4000 otáčkách a statickém tahu 940g. To při hmotnosti 1090g je pro elektrovětroň tak akorát – nemá to být žádný hotliner … Tahle hmotnost je s aku LiPo 3s 1800mAh, které pro polétání jsou tak akorát …
Potah – opět oracover, co dům dal – dům dal kombinaci žlutá/červená – žlutá křídla a červený trup, s barevnými doplňky opačné barvy.
Akumulátory našly umístění na „mezipodlážce“ v přední části trupu, pod podlážkou je umístěn ESC, přijímač je vzadu za servy, klasicky na sucháči. VOP je sice odnímatelná (na dva šrouby), ale neplánuje se to. Křídla jsou klasicky na gumu, jen poutací kolíky jsou z duralových pletacích jehlic. Kryt akumulátoru je snímací, vpředu na dva zasouvací „čudlíky“, vzadu na samodomo šoupací zámek kabiny….
Je zajímavé, že i přes všechnu možnou snahu o váhu vpředu, včetně odlehčení SOP a VOP (z plné balzy na žbrliny s potahem) jsem musel vpředu dovažovat – zátěž cca. 49g. Nuž, nedá se nic dělat, jak říká moje žena, prostě je to tak …
První zálet čekal na vhodnou konstelaci hvězd, dokonce by správně měl být nejprve zalétán PIN, ale přiznejme si, toho jsem se trochu bál (a ještě bojím), takže když se to tak nějak sešlo, popadl jsem baterky, vysílač, Tombu a svoji ženu a hurá na mojí oblíbenou louku u budějek. A i když jsem na místě zjistil, že se nějak posunul střed táhla VOP (a malý imbus jsem neměl), tak jsem i s posunutým neutrálem VOP (rozsah subtrimu nestačil) šel do vzduchu. A i když mi chvilku trvalo, než jsme si s Tombou vzájemně sedli (a přestali se spolu prát), nakonec jsme si krásně zalétali a oba uznali, že se reinkarnace podařila a že je Tomba letuschopný a připravený k novým leteckým zážitkům …
Doplnění
– za letu jsem zjistil, že nemám zapnutou brzdu motoru a že se vrtule nezastaví a nesklopí, ale stále se protáčí
– po přistání jsem zjistil, že se táhlo k VOP ulomilo úplně, takže „oprava nutná“
– motor se přeci jen trochu hřeje, je potřeba doplnit vstupy chlazení
– ESC se programuje, bude potřeba si nastudovat návod – žádná sranda, ESC se nastavuje pomocí TX a pípání, bude potřeba řádná příprava a pozorné naprogramování …
Táhlo VOP opraveno, ESC naprogramován (a O. se při tom nezbláznil …), další lety snad o tradičních zimních prázdninách v Kramolíně …
Pěkný článek, také se těším až mi Tombu představíš.
Krásná práce a těším se na živou ukázku 👍